Pohádkový výlet

Naše cesta ale začíná v historické Praze v srdci Čech. Někdejší název Bohemie dnes zní téměř myticky, kdysi to ale bývalo samosprávné království, součást Římské říše a později habsburského Rakouského císařství. Čechy jsou země pohádek a my neznáme lepší místo, kde rozproudit fantazii, než nedávno otevřené Muzeum Karla Zemana. Filmový režisér Tim Burton o něm řekl, že je „neobyčejné“, a zdejší ředitel Jakub Matějka tento klenot skrytý přímo v historickém centru města s nadšením popisuje jako „muzeum filmových triků“. A má naprostou pravdu. V Zemanově fantastickém světě můžete řídit slavnou ponorku z „Vynálezu zkázy“, projít se po měsíci Barona Prášila nebo se vznést na létacím stroji. Fotografování a filmování je tady doporučeno, nahrajte tedy záběry na sociální sítě a celá rodina se vás bude ptát: "Kdeže jste to byli?"

Desetiminutová procházka z muzea vás přivede k tradičním pražským turistickým atrakcím. Nesmíte vynechat taneček na nábřeží, kde vládnou jazzové kapely. My už jsme se ale vybavili čtyřmi koly a směřujeme k městečku Dobříš, pouhých 40 kilometrů na jih od hlavního města. Naštěstí mi kolega Colin Wratten, producent seriálů, který se posledních pár let věnuje úpravě oblíbených rodinných filmů, jako jsou třeba „Tři mušketýři“, pro BBC, dluží službičku a já ho mohu požádat, aby mi domluvil návštěvu na skvostném zámku Dobříš, v roce 1745 přestavěném v rokokovém stylu. Obrovský zámek s pozoruhodnou fasádou ve stylu francouzského krále Ludvíka XVI. (jistěže ho znáte, je to ten, co měl za ženu Marii Antoinettu, je o něm seriál „Ať jedí koláče“, a tak dále a tak dále) dokonce v 19. století sloužil jako továrna na rukavice.

Dnes jsme sem nakráčeli s dětskými plastovými meči a štíty, abychom ztvárnili naši vlastní interpretaci „Dva a půl mušketýra“. Colin přede mě staví sklenici slavného plzeňského piva a vysvětluje mi, že jeho úkol producenta dramatu, které už se prodalo do 147 zemí, je vlastně dost jednoduchý. "Může za to hojnost úžasných staveb ze 17. století, jejichž majitelé jsou nakloněni filmovému umění. Česká republika je to nejlepší a také nejlevnější místo, kde se v Evropě dají natáčet filmy. Lokace a krajina v České republice poskytují naší produkci možnosti pro celovečerní film. Nepoužíváme ateliéry. Všechno se točí v exteriérech. A zámků jako tenhle jsou tady doslova stovky."

Colinovo důrazné doporučování nabývá hodinu od hodiny strávené v Čechách na váze, takže po rychlém zotavení ze tří téměř smrtelných zranění plastovým mečem znovu sedám za volant a vydávám se na dvouhodinovou cestu na jih, do nejcennějšího klenotu v tomhle světě pohádek, do Českého Krumlova.

Hlavní památkou města posazeného 40 kilometrů jak od německých, tak od rakouských hranic, je hrad a zámek ze 13. století, který si dechberoucí nádherou vysloužil zápis na seznam světového dědictví UNESCO. Děti se tu ocitnou v prázdninovém nebi. Nejdřív si mohou pořídit snímek s napůl divokými medvědy, kteří žijí v zámeckém příkopě. (Nemějte strach, fotit se dá z naprosto bezpečné vyhlídky 30 metrů nad medvědím výběhem.) Tahle atrakce je tu dostupná zdarma už od 16. století. Můžeme s potěšením konstatovat, že medvědi vypadají spokojeně a jsou bezpochyby také rádi, že hordy s tyčemi usnadňujícími pořízení selfie na Facebook jsou 30 metrů nad nimi. Při zkoumání rozlehlého zámeckého areálu, který vypadá, jako by plul v jemných mracích stovky metrů nad starým městem, nám poněkud vyhládlo, takže náš další cíl byl jasný: cukrářství firmy Český Perník. Podnik, který působí spíš jako muzeum věnované staročeskému perníkářskému umění pěstovanému v 16. století, používá k tvarování perníku dřevěné formy, do nichž se těsto ručně vytlačuje. Zakoupený perník pak nejspíš nesníte, protože vám bude líto ukousnout Mikuláši nebo jelenovi hlavu.

Svačíme ale pár obyčejných sušenek, i když nacpat se perníkem k prasknutí je jako přejíst se té nejlepší čokolády – platí zákon zmenšujících se výnosů.

Rozhodujeme se tedy nechat spokojené plné žaludky odpočinout a následujícího dne se hned zrána vydat na severozápad. Od Plzně, úřadujícího evropského hlavního města kultury pro rok 2015, nás dělí dvě a půl hodiny jízdy.

Zdejší nedávno otevřené vědecké centrum Techmania a 3D planetárium inspirované NASA hned vedle (kde jsem si dokonce vyzkoušel přistávací modul z mise Apollo) i loutky v životní velikosti v Muzeu loutek, jehož kurátor Jiří Koptík je muž výjimečný nejen v plzeňském, ale v celonárodním měřítku, si zaslouží daleko víc času než hodinu, kterou jsme v každém z míst strávili my. My ale nemáme času nazbyt, protože Jiří pro nás zařídil nejen vstupenky na koncert své skupiny Plzeňský jazzový kvintet (protože, jak říká, „jazz je teď v Česku slyšet na každém kroku“), ale navíc i návštěvu místního hokejového klubu HC Škoda Plzeň. Jeho prohlídka s průvodcem se bude zaručeně líbit dětem, které se dokonce dostanou na led.

A k dovršení všeho jsme měli to štěstí, že jsme dorazili v den, kdy fotbalová Viktoria Plzeň sehrála ligový zápas na svém úžasném nově renovovaném stadionu s 11 700 místy. Tým, který se v posledních letech dvakrát kvalifikoval do základní skupiny Evropské ligy mistrů a hostil tak soupeře jako Manchester City nebo Bayern Mnichov, je pýchou a radostí města, i když domovský stadion stojí ve stínu světově proslulého pivovaru Pilsner Urquell. Doslechl jsem se, že mnozí fanoušci soupeřů se před zápasem zastaví na prohlídku pivovaru, já jsem ale chtěl posoudit kvalitu hry a mohu říct, že mě vysoká laťka potěšila. S hvizdem píšťalky rozhodčího náš krátký výlet po České republice bohužel končí a je čas se vydat na 90minutovou cestu zpět na východ, na pražské letiště. Země se ukázala jako pohádka plná překvapení a potěšení.